„VODÁK 2018“ OČIMA ÚČASTNÍKŮ …

» VODÁCKÝ KURZ

Naše cesta začala na nádraží, kde jsme se všichni sešli, ještě plní energie. Jeli jsme vlakem, několikrát jsme přestupovali, až jsme dojeli do cíle, kde jsme poprvé nasedli do raftů. Myslela jsem si, že to bude jednodušší, ale už po chvilce jsem nemohla a energie rychle ubývalo. Když jsme dojeli na místo, začali jsme stavět stany a najedli jsme se. Večer se všichni sešli u ohně, kde jsme zpívali a vyprávěli si historky, prostě pohoda. Potom přišel čas spaní. Někteří spali ve stanu, jiní zase pod širákem.

Druhý den ráno jsme se vydali na další cestu, která byla ještě delší a náročnější, ale příroda kolem byla krásná. Sice jsme na nějakých místech museli rafty přenášet, protože nebyla voda, ale i tak to bylo super.

Další den jsme jeli už jenom chvilku, ale i tak to bylo náročné, protože už byli všichni unavení, ale zvládli jsme to.

Vodácký kurz jsem si moc užila, bavila jsem se tam s lidmi, se kterýma jsem se předtím nebavila. Je to zážitek na celý život.

» VODÁCKÝ KURZ

Když jsme se 6.6. 2018 všichni společně sešli na vlakovém nádraží ve Frýdku-Místku, bylo to už podruhé, co jsme se v čele s panem učitelem Herecem, Řeháčkem, Vaškem, Cviklem a panem ředitelem Horkým chystali na plavbu po Moravě.
A tak jsme na tři dny odložili mobilní telefony, sbalili krosny a spacáky a přichystali se tak na výlet plný zážitků.
Nalodění v Postřelmově proběhlo bez komplikací a v plné posádce jsme dopoluli až do prvního kempu. Stejně úspěšná plavba nás čekala i druhého dne, který bývalí deváťáci zakončili stezkou odvahy. Třetího dne nás řeka donesla až na nádraží v Litoveli, kde nás už čekal zpáteční vlak.
Ptáte se, co z toho všeho máme? – Odnesli jsme si vzpomínky na úžasnou partu lidí, které jsme měli možnost poznat jinak, než jak jsme je znali doposud, na večery u ohně a zvuk kytary znějící dlouho do noci, ale i na studená rána ve stanu, která doprovázelo klení pana Řeháčka, nebo na pády do řeky a srážky s lidožravými pavouky. Někteří z nás našli nové přátele a pochopili, že ten, kdo pro ně devět let znamenal jen autoritu stojící před tabulí, může být vlastně docela fajn člověk.
Každý z nás si z vodáku odnesl svůj vlastní příběh. A proto děkujeme, že jste nám ukázali, že svět při pohledu z raftu či pramičky vypadá o trochu jinak, než ten, na který jsme zvyklí.“

» VODÁCKÝ KURZ

Naše cesta začala v 6:20 na nádraží, kde jsme se měli všichni setkat. Jen co jsme se sešli, hned jsme věděli, že to byla správná volba, a že to bude zážitek na celý život.

Několikrát jsme měli nervy při rychlém přestupování, jestli stihneme vlak, ale všechno jsme zvládli a dorazili jsme na místo, odkud jsme poprvé nasedli do raftů.

Jen co jsme se nalodili, zjistili jsme, že to není tak snadné, jak to na první pohled vypadalo. Už asi po prvním kilometru jsme ztratili všechnu energii, kterou jsme měli.

Dorazili jsme na místo, kde jsme stanovali. Bylo to úžasné. Začali jsme se bavit s lidmi, se kterými jsme moc nevycházeli a srandy bylo až až. Pojedli a pak se vyprávěly historky.

Někteří spali pod širákem a jiní ve stanu. Noc byla pohodová. Ráno jistý pan Herec, jak je známo, vymýšlel všelijaké vtípky, když jsme ještě spali, např.: tráva v nose, ucpání nosu, zpívání Tří čuníků panu Řeháčkovi na dobré ráno a mnoho dalšího.

Dali jsme si snídani a vyrazili na ještě náročnější cestu. To jsme mysleli, že tam umřeme, nejenom že nás bolely ruce, ale taky bylo málo vody, takže jsme furt přenášeli rafty. Ovšem ta příroda kolem byla nepopsatelná.

Na dalším místě to bylo ještě lepší. Dokázali jsme přejít stezku odvahy, zpívali písničky a povídali jsme si.

Třetí den jsme jeli z posledních sil. Voda byla hluboká v některých místech. Sjeli jsme si šlajsnu, to jsme měli i trochu strach. Pak jsme dorazili do cíle. Byli jsme šťastní, že jsme to zvládli, ale i hodně smutní že naše cesta končí. Moc za to všechno DĚKUJEME

» VODÁCKÝ KURZ

Vodácký kurz byl těžší, než jsem si myslela. Poprvé, jak jsem vlezla do raftu,jsem si říkala, jaká to bude procházka růžovým sadem, ale to jen do té doby než jsem uviděla prvního pavouka, jak jsem spadla do vody, jak jsem měla celé tělo pokryto modřinami. Ale také to bylo zábava a hlavně zkušenost. Poté, co jsme dopluli do tábořiště, jsem se naučila postavit stan a také jaké to je spát ve stanu. Každý večer povídaní si s přáteli a poslouchání učitelů, jak hrají na kytaru, bylo úžasné.

Druhý den na vodě byl o něco lepší. Už jsme věděli jak na to. Ujeli jsme 19 kilometrů a já myslela, že mi upadnou asi ruce. Jak jsme přijeli do druhého tábořiště, tak nás večer čekala stezka odvahy. Jak jsme s holkami šly do lesa, myslela jsem si, že asi omdlím strachy. První zleknutí bylo tak strašné, až jsem se rozbrečela. Ale po chvíli jsem si z toho už dělala srandu a nakonec to bylo super. Byly jsme první, co to dokončily, úžasný pocit to byl.

Třetí a také poslední den byl skvělý. Jsem do teď na sebe pyšná, že jsem sjela šlajsnu. Jak jsme dojeli, tak tam na náš čekal ředitel s věcmi a my jsme se šli už převléct do suchého.

Vodácký kurz jsem si moc užila, bude to zážitek na celý život a doufám, že příští rok pojedu znovu.

» VODÁCKÝ KURZ

Vodák…první den…poprvé jak si sedla naše parta do raftu…mysleli jsme si, že to bude úplně jednoduché…v polovině cesty nám ale došlo, že to takové jednoduché zase není.

Mokří a unavení jsme dojeli do kempu. První na co jsme myslelibyla sprcha, jídlo, stan a spánek.

Večer se naše parta sešla u stolu a povídali jsme si o tom, kdo se dnes z nás topil, jak spálení jsme. Potom výborná večeře…oheň…vaječina s chlebem…písničky a historky…

Druhý den budíček v 7.00 hodin…super snídaně…balení a zase nanovo s tím, že nás čekala ještě delší a náročnější cesta, protože hladina vody byla nízká a my museli rafty nosit.

Čekal nás další kemp…další sprcha, kterou jsme potřebovali…večeře na kterou se každý těšil…

Večer opět historky s tou změnou, že měla být stezka odvahy, na kterou jsem se bála.

Přišla ta chvíle, kdy jsme s holkami šly. Chvíli jsem se bála, ale pak jsem se celou cestu smála.

Poslední den…hezky jsme se s holkami vyspaly…vstávaly jsme až v 7.30. Čekala nás poslední cesta, kterou jsme si opět užili.

Jsem ráda, že jsem měla možnost jet, být s lidmi, které mám ráda…poznat i blíž ostatní spolužáky, se kterými jsem se v lásce neměla.

Chtěla bych mít tu možnost jet znova…kdyby to šlo…jela bych hned.

Zase být na vodě, přijet spálená, se 17-ti modřinami jen na nohou, možná s tou změnou, že by se to mohlo třeba odehrávat i na jiné vodě.

» VODÁCKÝ KURZ

Na vodáku jsem se měl skvěle a hrozně rád bych se vrátil další rok. Naučil jsem se hodně věcí, spřátelil se s novými lidmi a hodně toho zažil. Zjistil jsem, že lepší je být venku, než doma.  Zbavil jsem se některých strachů a do příště chci se sebou něco nějakým způsobem udělat. Princip vodáku je perfektní a dokáže lidi sjednotit, aby spolupracovali. Na příště bych asi nic neměnil. Doufám, že budu mezi tou desítkou, co pojede a budu se velmi těšit. Nevím co dál napsat a tak to zde ukončím.

FOTOGALERIE: 1415. VODÁCKÝ KURZ MORAVA 2018